(Stanislaw Lem česky 2)
- vydavatel: Mladá frona
- edice: mimo edici
- překlad: Jaroslav Simonides
- ilustrace/obálka: Theodor Rotrekl
- náklad: 10400
původní polské vydání: 1955 jako „Obłok Magellana“
Ouha, teď jsem zjistil, že první vydání ještě nemám nafoceno! Nu, protože nevím, kdy se k tomu dostanu a nechci se zaseknout už na druhé knize, tak ho jen slovně popíšu a fotky doplním později.
Stejně jako první vydání Astronautů, první vydání Mraků mám bez obálky. Poněvadž je ale v tiráži napsáno, že obálku navrh Teodor (Theodor) Rotrekl, tak předpokládám, že přítomna byla a odvážím se vsadit, že byla totožná s vydáním druhým. Podobně jako u Astronautů, první a druhé vydání Mraků je prakticky identické – vazba, ilustrace a dokonce i použité písmo (liší se vlastně jen font pod obrázkem na titulu). Nepatrně se liší vzdálenosti při odsazování názvu kapitol a zalamování odstavců, popřípadě slov. A to je vlastně vše.
Mraky Magellanovy jsem nečetl. Minulo mi to v dětství a v dospělosti se mi k tomuto (autorova vlastní slova!) „extraktu socialistického realismu“ vracet nechce. Nicméně, na motivy tohoto románu natočil v roce 1963 Jindřich Polák jediné české „hard sci-fi“ Ikarie XB1, které, až na některé příšerné triky, vůbec není špatné. Schválně jsem s knihou porovnal sekvenci v níž astronauti vstupují do záhadné vesmírné stanice (což je mimochodem jediná scéna, která se považuje za úlitbu režimu) a překvapilo mě, že funguje. V knížce totiž není stanice nijak záhadná – jedná se o americkou sondu, v níž se navzájem povraždili chamtiví imperialističtí váleční štváči a udivení socialističtí astronauti jí nakonec s odporem vyhodí do vzduchu. Ve filmu, až na nápisy v angličtině, není řečeno o jaký národ se jedná a poselství je spíš obecné než protizápadní. Navíc se celá situaci vyvine úplně jinak a skončí naprosto odlišně, filmověji. Hlavní rozdíl mezi adaptací a předlohou je v tom, že v Ikarii XB 1, byly zřejmě všechny naivní socialistické prvky (a naivity vůbec) zcela vynechány až zbylo kompaktní psychologické sci-fi drama.
Co ale v Mracích Magellanových rozhodně stojí za to, jsou opět skvělé ilustrace Teodora Rotrekla. Spolu s naprosto seriózně pojatým zpracováním celé knihy, tvoří názornou ukázku toho, jak vážně byly brány vize budoucnosti v době raného socialismu.
Protože ilustrace jsou v prvním a druhém vydání stejné (a nemám je vyfocené), uvedu jejich ukázky u druhého vydání.
update 27.září 2011
Podařilo se mi sehnat první vydání s obálkou. Ta je sice skoro stejná jako u vydání druhého (stejná ilustrace), ale liší se v grafickém ztvárnění názvu knihy. Další drobný rozdíl je v písměnu „m“ ve slově „mraky“. První vydání píše em malé, druhé vydání píše M velké. Třetí vydání se v celém názvu šalamounsky drží verzálek. Zajímalo by mě, zda šlo o omyl nebo měly názvy galaxií nějakou evoluci. Dnes je to správně Velký Magellanův oblak a Malý Magellanův oblak. Tudíž se mi zdá korektnější psát s malým písmenem „K mrakům Magellanovým“ Každopádně jsem sázku na shodnost obálek prohrál.
